Vrchlický v Bystrém

Vstávám ještě za tmy, kdy ptactvo neprocitlo.
Do misky rozbíjím vejce a namáčím si chléb,
obrátím do sebe několik hltů vody ze džbánu
a už beru z hřebíku koženou zástěru, zavazuji se v pase
a s brašnou železa chvátám do panského lesa
za kamenem.

Mezi místními venkovany se nejvýraznější oblibě těší
pevný, žluto šedý druh slínovce, který je měkký jako máslo.
Staví si z něj svá stavení i stáje pro dobytek
a boží muka podél cest.

Ale v lesích lze najít kámen docela nepodobný.
Mezi stromy jsou rozesety lesklé černé balvany.
Prý je tu trousili andělé při stěhování kostela.
Můj přítel učitel tvrdí, že je sem přinesl obří ledovec
až z Alp. Ať je to jakkoliv, je to kámen vzácný
a sem nepatřící, stejně jako já.

S prvními paprsky slunce vstupuji na dobře známou paseku.
Kolem mého kamene líně bloudí cáry chladivé mlhy.
Na bílé plátno položené do mechu a trávy vyrovnávám
si nářadí z brašny.

Zhluboka se nadechnu celým chřípím, obejmu kámen,
temný, tvrdý a křehký jako sklo, velký jako srdce
pijáka piva.

Uchopím do dlaní dlátko a mlátek a budu ťukat.
Slunce rozežene zbytky mlh a vysuší noční vlhkost.
Hluk z úderů mé práce udrží lesní zvěř v uctivé vzdálenosti,
i občasný křik ptáků bude znít tlumeně.
Ťukám, tluku a štípám, tu použiji špičák, tu dvojzub,
tady prýskač a zase vezmu do ruky pemrlici a nosáč.

V poledne už jsem svlečený a má kůže leskne se potem
a konečky prstů krví. O špatných básnících říkal jsi,
že málo kouří a chvilky na cigaretu nevyužívají
k střízlivému obhlédnutí již vytvořeného s odstupem.

Vytáhnu z kapsy tabák, který ještě v Praze zakoupil
mi mrdač mojí ženy, ten špatný herec Seifert,
stočím si cigaretu, zapálím a poodstoupím několik kroků
od z kamene vynořujících se obrysů vlastního srdce.
Jaký lahodný tabák!
 

Velká noc

uprostřed noci
jižním větrem zažloutlá obloha
jas halí beránky
zastav se za mnou brachu u hlohu
sluníčko zve měsíček ke džbánku
jaká pomoc pilo bych ve dne
i v noci
nesnáším tyhle restrikce
a církevní svátky
chmelily pak světlušky i hvězdy
nad ránem přišel podívat se
i syn smrtelné matky
že je hluk a světlo jako o polednách
nestačí se divit
natáhne se k němu měsíček
s vínem
– děkuji pánové
dnes již měl jsem
 

Václav Vomáčka se narodil v roce 1984, žije v Bystrém.