MŮRY

 

Můry na chatě

chtějí dovnitř.

Máma tleskne:

v rukách promne

jemný prach.

 

 

 

VELIKONOCE

 

Těžká hlava,

tuhý ocas

pod kaštanem.

 

Leží.

Zuby

venku.

 

Hlínou přikrýt

spánek slepých,

rýč a větev

 

kleště,

kříže

zvěři,

 

ale proč?

Chybí lehko,

smysl běhu.

 

Drobné

gesto.

Ne pláč.

 

Smířit kaštan

s tělem

potkana.

 

(Nevím;

to až

zejtra.)

 

Hlava mrtvých

je tak těžká

jako mléko.

 

 

 

KŘÍŽEK

 

Hledat neměnné:

sochy rostlin,

plastika hada

bez kůží.

 

Ustrnem. Hlava

i ruce čekají,

jedno bez druhého,

bez kůže.

 

V galerii světlo

vrhá stín:

v koši okurka,

její slupka.

 

V okurce idea

jako všude:

zvíře pohybu,

měňavec slupek.

 

Pod slupkou

kámen. Pod ním

slída. Slída soch

a křídla včel.

 

Med neměnného:

vše plyne.

Jen sochař

umírá bez medu.

 

Platí včelám,

krmí královnu,

v chudém kraji

chudý pár.

 

Nehledají květy:

nejsou. Jsou

stromy. Stanou se.

A želatinou,

 

filmem. Pás

plyne, vine se

v kůži děr

mezi prsty.

 

 

 

BŘITOVI

 

Kýble plné suti,

svět se ti hroutí:

jí játra, ledviny.

 

Koupili jste proti

kašli sirupy:

kýble se naplnily.

 

Neumíme o smrti

vědět. Mít věci

v řadě, připraveny,

 

hrnec na těstoviny

osolený,

pudink promíchaný…

 

Modlím se. Topení

studí. Vidím tě:

noc, letiště,

 

dům, kočky v domě,

kam budeš muset.

Nevím, co s tím.

 

Na sutiny

padá listí.

 

 

 

ZA SÝKORKOU

 

Dvorek šustí

pohybem: let

chlupů, kvik.

 

Neseš v zubech

křídlo. Tělo

drží, je tuhé.

 

Ale očka,

když svítím,

se hýbají.

 

Neseš ji k misce.

Ptám se,

ale ne dítěte:

 

mluvím k dospělému,

cizímu člověku,

který dělá. A já nechápu.

 

Jen musím. Přijmu roli,

beru smeták

a s čelovkou hledím.

 

Pod dřezem nejsi.

Utíkáš, už nechceš,

ona se zmítá, krouží

 

u země. Vřískne.

Křídlo k podlaze

lepí. Utěrka straší.

 

Hod na hlavu

jako vězni,

nabrání lehkého.

 

Až pak si tě prohlížím:

jsi v utěrce,

ale je prázdná.

 

Pod dlaní vzduch.

Pod křídlem zem.

Na okně chlupy.

 

Vynesené smetí

žije. Žití křičí,

zrak za sýkorkou.

 

 

 

KE KARLOVI

 

Po šindeli

projde kočka.

 

Vyprávíš o penězích.

Koupi. Neposlouchám.

 

Pak je pouť.

Koláče, lavice, lípy.

 

Tahal jsi malou

na bobech stopou.

 

Starousedlíci

střídají mladé.

 

Kopec Vranov:

tam jsme jezdili!

Tam byl nerudnej vlekař…

 

Máš pár piv

a paštiku.

 

Tvůj obor?

Hlodavci.

 

Zuby časem

stáčí se do tlam.

 

Po stráni

proletí dravec.

 

V domku topíš,

vidím tě v dílně:

teď slyším.

 

Máš střechu, milou,

zkoseně krásnou.

Mluvíš o ní.

 

Myslím na žití

v rámci mezí.

 

Vklínění mezi

dvě země,

stráň a kopu

hlíny, stromů,

taháte se

s kusem plastu

a je to radost.

 

 

 

ZELENÁ HVĚZDA

 

V pět budí

bouchání vrat:

starší srdce.

 

Ohrané

zrnění

kazety.

 

Krtek, hvězda

a kameny

až k nebi.

 

Jsou vratké.

Bortí se.

Ale snaží

 

sahá

k nebi!

Padá…

 

Pláč do hnízda.

Babička

mě zabalí,

 

video vrčí,

měsíc kývne.

Zželí se mu.

 

V pláči

už není

kamení.

 

Tvoje srdce

sotva buší.

Konejším

 

jako ty

mě tady

v dece.

 

Není kazeta.

Je deka a ty.

 

Vydrž. Vydrž,

srdce na

kamenech,

 

vratkých,

ale s hvězdou

v rukách.

 

 

 

Lukáš Červený se narodil v roce 1993, působí v Domažlicích.

..

Kompletní přehled finalistů 51. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 21. října 2023 v Kunštátu.