Pod Jizerou

I. 

Kořeny sahají k samotám pod Jizerou 

kde s Voloďou Slepakem kouříme 

cigarety modré od borůvek

 

I mlha v prolukách tehdy 

mluví jidiš

 

II. 

Pod Jizerou kleká 

vlčencům na setměnou 

a běsy tam rostou v poli 

jak mrtvým vlasy

 

 

* * *

 

 

Jakub Berlin měl tři dcery:

 

První dcera byla růženec

omodlený na pustevnách

 

Druhá dcera se zabila

v černém kyjevském jaru

 

Jen třetí dcera byla krajina

tichá až na kost

 

 

* * *

 

 

Mlčeli jsme

až Rikitan Pes řekl:

vidíš? hlušina se vždy

kupí do úvalů

mezi slovy

až se tvá řeč

změní v cizí jazyk

vidíš? tam, kde

dřív byly stezky

tě dnes skalpují

větami, které

nechápeš

 

Rikitan Pes řekl:

ani tichem

ti lidé nerozumí

ani tichem

se nemlčí

v pustinách si

neodpočineš jinde

tě taky uštvou

vidíš? leda tak ještě vrány

vrány na Klárově

mi rozumí

 

 

* * *

 

 

Na vlkavách 

to páchlo smrtí 

dechem širočin

 

A řeky šly vysoko 

když jsme zpívali o vodě 

která se vrací domů

 

 

* * *

 

 

I.

Holohloh

hoříval v sedmilesí

každé novolunní

na zádech vytlačené

stopy po sýkorkách

 

až krajina otevřela

hroby ve skalách

a za svítání vyvrhla

všechny kosti

 

II.

Dívkám v podhůří

to ráno ztěžkly dlaně

a umírající poustevník

promluvil z horečky:

 

„Až v sedmilesí shoří

dítě vychované srnou,

kosti vyjdou z hrobů.

A hory si svou zem

vezmou zpět.“

 

III.

A skutečně

to ráno vítr voněl

šedým čedičem

a dívkám v podhůří

zkameněly dlaně

 

 

* * *

 

 

Zvíře v hrudi se sevře

a zkrátí ti dech

úhoz za úhozem

 

V krajině tvého těla

žije ještěrka se kterou

máte společné srdce

 

 

* * *

 

 

Sofie je krajina, v které je

ticho pod žilami

a osiky se choulí, když říká

že se už nechce zabít

jen by se z té krajiny

ráda vymazala

 

Vymazala říká

osiky na hrudi 

dechem na tvém rameni

 

Necháš ji vybrečet

ráno vstaneš

a jdeš do práce

 

 

* * *

 

 

Prvního dne svátku světel 

chodil po šíravách 

rabbi Zeff Herschel

 

I sluky tehdy šeptaly 

jazykem černé zvěře 

o ostřici rašící 

v úžlabinách noci

 

 

* * * 

 

Lausitz 

 

Na staré Lužici 

spí larvy smutnic 

vysoko ve stráni 

a siluety dívek 

tam stárnou 

v tlumeném světle 

dětství

 

 

* * *

 

 

Jdeš

srdce z živce

tvář z opuky

 

a kamenní bůžci ukazují

k řece

za kterou je zahrada

 

Jen nevíš,

jestli Eden

nebo Getsemany

 

 

 

Vojtěch Štěpán se narodil roku 1997, působí v Praze.

..

Kompletní přehled finalistů 50. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 22. října 2022 v Kunštátu.