Laureátem 49. ročníku Literární soutěže Františka Halase se v sobotu 23. října 2021 stal básník Rostislav Šíma, který v Kunštátu převzal rovněž Zvláštní cenu Klementa Bochořáka, spojenou s možností vydání básnické sbírky knižně dosud nepublikujícímu autorovi.

Rostislav Šíma (*1992) vyrůstal a i nadále žije v Dolním Městě na Českomoravské vrchovině. V jeho tvorbě je pravidelně vyobrazena právě ona rodná píď, do níž se propadají zemité verše. Momentálně dálkově studuje Fakultu humanitních studií v Praze a věnuje se práci dokumentaristy pro projekt Paměť národa. Básnická prvotina Rostislava Šímy bude představena při příležitosti vyvrcholení 50. ročníku Literární soutěže Františka Halase v říjnu 2022. Kniha vyjde jako devátý knižní svazek samostatné Edice LSFH.   

Rostislav Šíma (Foto Martina Nejedlá)

Uznání poroty 49. ročníku Literární soutěže Františka Halase dále získaly

Pavlína Štěpánka Borská (*1997)

Marta Krausová (*1992)

Anna Řezníčková (*1996)

Čtyřicátého devátého ročníku Literární soutěže Františka Halase pro mladé básníky a básnířky ve věku do třiceti let se zúčastnilo 80 autorů a autorek z celé České republiky. Zaslané příspěvky posuzovala porota ve složení Miroslav Chocholatý (literární kritik a vysokoškolský pedagog), Vojtěch Kučera (básník a příležitostný editor, dramaturg Literární soutěže Františka Halase), Veronika Schelleová (básnířka a překladatelka).

Na dvoudenní setkání, které proběhlo v Kunštátu ze soboty na neděli 23. až 24. října 2021, přijala pozvání desítka finalistů a finalistek, jejichž tvorba byla představena i na internetových stránkách soutěže. Kromě již jmenovaných to byli Eva Marie Růžena, Anna Šilhanová, Marie Škrdlíková, Romana Švachová, Martin Švarc, Jaromíra Zálišová. Jako hosté se setkání zúčastnili Vít Malota, laureát loňského ročníku soutěže, který představil básně ze své připravované básnické sbírky Bez obrazů navíc (vyjde do konce roku v nakladatelství Dobrý důvod jako 8. svazek Edice LSFH) a básník a redaktor Radek Štěpánek. V rámci setkání proběhla rovněž připomínka básnické tvorby Františka Halase.

Knihy pro finalisty poskytla nakladatelství Host, Weles, Šimon Ryšavý a Dobrý důvod.

Fotogalerie ze setkání zde (foto Veronika Schelleová).

- - -

Rostislav Šíma

Vrátnice

Cesta do polosamot

tuže rozlité v borovičí

Napnutých sedmnáct topolů

ke vsi trčí

Stěny vrátnice

nebarví televizor

Kočky bezzubé, beznohé, bezoké

Sedmnáct nevěstek nebožtíků:

Matouška, Doležálka, Baluchy

vyhladověly na stín

A misky

zkejslýho škraloupu

barví mléčnou dráhu

kudy stejnou tratí

mládí.

- - -

Vyjádření poroty k tvorbě Rostislava Šímy

Soubor sedmi silně sevřených básní zemitě tematizujících konečnost života. Spíše než oslava, tak poklona. A pokora. Autor si je velmi dobře vědom, že každé slovo má svou váhu. A váží přesně. Poezie střídmá a hutná, bez kudrlin, příkras. Verše hlíny. Formálně i obsahově konzistentní básně, k případné diskusi je nepravidelné užívání interpunkce. Velmi zdařilý základ pro rukopis, přihlášený do soutěže doslova za čtyři minuty dvanáct… PS: Svět básní Rostislava Šímy je velmi blízký básnickým souřadnicím knih Miloše Doležala, vydaných v 90. letech 20. století. (Vojtěch Kučera)

Autor přispěl do soutěže tematickým cyklem básní Hrobníkův syn. Jazyk jeho poezie je vycizelovaný a úsporný, zároveň se neobává starých slov. Jeho poezie spjata s rodnou krajinou českomoravské vysočiny, je konkrétní a zemitá – doslova je spjata s její půdou, která básně prostupuje jako téma. Krajina a místa nejsou jenom obrazem duše, ale přímo se v řádcích prolínají s těly mrtvých i živých, které je hlína již připravena pohltit. Oceňuji méně tradiční téma (z rodu poezie M. Doležala) i vyzrálost autora, který již nalezl svůj básnický výraz. (Veronika Schelleová)

Rostislav Šíma (Foto Veronika Schelleová)

Vyjádření poroty k tvorbě Pavlíny Štěpánky Borské

Stručné civilní básně, opatřené místo názvů pouze číslicemi 1 až 10. Esence všednosti. A uvnitř napětí a pnutí, vztahy, protiklady: „na Žižkově jasně hořely tovární komíny / od jihu se bojím mrazových kotlin“…  A znovu: „připálené palačinky / … / vichruje v mrazivém Slezsku“. Nechybí ukotvení v místě a času. Při čtení povětšinou procházíme explicitně jmenovanou Prahou či konkrétněji již zmíněným Žižkovem, Divokou Šárkou, Stromovkou, Smíchovem. A všude je teď a cosi vane, téměř neznatelně mezi prsty protéká. (Vojtěch Kučera)

Autorka, která se již v roce 2019 zúčastnila soutěže a její jméno figurovalo mezi deseti vybranými finalisty, letos přispěla celkem deseti básní, které jsou propojeny tématem citového vztahu k ženě. Její poezie je „civilní“, psána volným veršem, úsporně. Obyčejné věci, ať již to jsou obrázky z pražských reálií nebo venkovských peřin, jsou za sebou řazeny způsobem vytvářejícím napětí, evokují odcizenost, nemožnost vztahu. Oceňuji již vypsaný, jistý styl psaní, nepatetičnost uchopení tématu milostného života, působivé prolínání útržků reality a vnitřního života. (Veronika Schelleová)

Pavlína Štěpánka Borská (Foto Veronika Schelleová)

Vyjádření poroty k tvorbě Marty Krausové

Přihlášený soubor obsahuje 5 básní v rozsahu od 6, 13, 17, 11 a 39 veršů. Nejsilněji na mě působí rozsáhlá báseň Černý kašel, která svou civilní a jemně vystavěnou poetikou s reáliemi pražských čtvrtí skládá hlubokou poctu tvorbě Jana Hanče, který je ostatně v básni i přímo jmenován. Nejkratší báseň xx něco ze souboru vybočuje nejen svým rozsahem, ale i pokud jde o práci s veršem. Není špatná, ale jiná. Oceňuji básně Pandemizace, Tlukot a Asfalty. Vlastně oceňuji všechny básně, jen je trochu škoda, že jich nebylo víc. (Vojtěch Kučera)

Autorka přispěla několika básněmi ve volném verši, v „civilním“ duchu, místy používá hovorovou řeč. Lyrický subjekt prochází ulicemi města, glosuje jejich ošklivost a stopy minulosti, svědectví o míjení, střídání generací, míjení epoch, kdy barokní kostely se stávají směšnými stejně jako památníky Lenina. Básnířka prochází tím vším, snaží se z drobných všedností vydobýt smysl. Oceňuji svébytný autorský projev; ač básně nejsou přímo tematicky propojeny, jsou konzistentní básnickou výpovědí. (Veronika Schelleová)

Marta Krausová (Foto Veronika Schelleová)

Vyjádření poroty k tvorbě Anny Řezníčkové

Devět tematicky spřízněných básní, zaslaných pod souhrnným názvem taomačamkun, dává tušit, že jde o základ (ro)zpracovaného rozsáhlejšího souboru. Samotné básně již žádné názvy neobsahují, což však ale není vůbec na škodu, spíš naopak. Přítomné čínské reálie působí lehce exoticky, nicméně neruší a básním dodávají osobitou atmosféru. Koření je. Svébytné formální zpracování básní ukazuje na osobitý autorský rukopis. Kolik vlastně máme českých básní z Číny? Těším se na ně všemi deseti! (Vojtěch Kučera)

Autorka zaslala soubor básní s exotickým názvem taomačamkun. Básně psané volným veršem, s minimem metafor, jsou momentkami všedního dne Číny, zachycují zkušenost s rozdílností kultur, obtížnost jazykového dorozumění, stejně jako možnosti dorozumění mimo jazyk; obsahují sociální kritiku, stejně jako nepatetický obdiv k lidem, kteří útrapy svých životů se samozřejmostí zvládají. Oceňuji smysl pro detail a poetiku „obyčejných“ okamžiků, z nichž jsou vystavěny působivé básně, kdy se vzdálené reálie čtenáři přibližují na dotek. (Veronika Schelleová)

Anna Řezníčková (Foto Veronika Schelleová)

- - -

Literární soutěž Františka Halase, určená pro autorky a autory od 15 do 29 let včetně, probíhá nepřetržitě od roku 1972. Od roku 2012 jsou pořadateli soutěže Město Kunštát a Spolek přátel umění města Kunštát.

Finalisté LSFH 2021 na místě bývalého domu Klementa Bochořáka (Foto Veronika Schelleová)

Podrobnosti k historii a současnosti Literární soutěže Františka Halase jsou k dispozici na internetových stránkách lsfh.webnode.cz a na www.facebook.com/LiterarniSoutezFrantiskaHalase.