ZAHRADA KDE STÁL ALTÁN

 

Traviny k zbláznění

uprostřed lučních květů

kmínky

jabloně

vůně sena 

posečena

tvoje jméno zašeptáno

nad námi táhnou labutě

 

 

ZATOPENÁ LUKA

 

Ticho zurčí potokem

na loukách vystřelují květiny

nad hlavou

světlice stálice

koruna schovala tebe

svlékáš si sandály

na boso v trávě

jsem zemí

uzemněný

 

 

DĚTSTVÍ

 

Domy co postavili za tvého mládí

dnes s partou čicháme unikající plyn

jako život

za chvíli pod natřesenými peřinami

nad hlavou bělounká holubička

podivně to řeže u srdce

zachumláš se 

křížek na čelo

a zítra jí zavřou do ústavu

aby jedla a brala pilulky

v bílých pokojích

 

vrátit to navždy

jak moc se mi stýská

po všech rybízových pohárech

 

 

MARIA, HILF MIR

 

Bojím se, Danielo

dnes bylo těžko

někde bouchla ropa

a smrt obehnala kolem hradby

visel jsem na provaze

brýle bez dioptrií

abych nic neviděl

abych nic neslyšel

Danielo, ve Zlatých Horách odstřelili kostel

železná kopule zarostla břízou

do kůry tetovali kříž

vznícené oltáře

má duše plná dynamitu

jen zmáčknout

 

 

OD ÚVOZU DÁL – ZEMĚ MÓRIA

 

Z obilí pomalé zlato

země kam nikdo nevkročil

mezi spárami divoké máky

svědkové šneci

závodí o věčnost

 

zuj si boty

aby ti za nehty něco ze mě zůstalo

 

 

SAMOTA V NÁS

 

Kapky vody v travinách

vyrazit s kosou na Plušter

do krbku naberu ze studánky

a zítra jedu pryč

už se nevrátím

nečekej mě v Žalvíři

nikdo mě nečeká

sám nabrousím

a opilí lehnu

pomněnky pod hlavou

 

 

MÓRIA

 

V objímce tiká světlo

a ty objímáš mísu

nestálo to za to

nejkrásněji bylo

když jsem šel sám

slují z keřů

v temnotě Khazad-dûm 

země měkká jak máslo 

hltala kroky 

ze mne

nad bzukotem posledních včel

 

 

PADÁM

 

Někdy je tak

že by stačilo

skočit přes ohyb moře

propadnout se

padat padat padat

 

Padam a ničeho nelituji

protože jsem sám

vyvržen do země

kde není strom

kam jsem chodil plakávat

když do očí krutě svítily mé viny

 

 

DANIELA

 

U cesty kvetl jasmín

já šel s tebou

a kosi zpívali

bylo pět ráno

svět končil

keře plály

plameny modré jak hvězdy – bezy

spadl ti křížek

za který bych dal život

asfalt se lepil na nohy

v polibcích ses probudil

šest třicet ráno

nebe hořelo

 

 

BOŽÍ DÉŠŤ

 

S ostychem vyšel měsíc

dvě údolí mezi lesy

pářilo se 

Boží déšť

a u plotu plaňky

 

stoleté smrky sněžily smůlu

tvé ruce tak pracovaly

v mechu můj stesk a pak...

srdce ti drželo jehličí

 

 

 

Jan Krejčí se narodil roku 1991, žije v Brně. Z účasti ns vyvrcholení 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase se omluvil.

 

..

 

Kompletní přehled finalistů 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 17. října 2020 v Kunštátu (přesunuto na 28. listopadu 2020).