.jpg?ph=a23fe38dc5)
Finalisté LSFH 2026: Hynek Veselý
Večeře v poledne
Rozsmutnit se
z kostry
která
zde leží už 337 let
znamená vidět
slunce v zeleném lvu
Nebe se potí
když les rozevře paže a připraví chutnou večeři
„Jezte silné polévky.”
Dům s okřídlenou podlahou
kniha rozečtená v červencovém žáru
malíř požárů
co vyplivuje červánky na památku zapomenutých úžehů
Den je křížová chodba po níž právě utekl exorcista
Čas soumraku
V tichu šeptající zimy požírá hlavonožec noci
cosi
co zbylo z minulosti
Lidé z plachet proudí nad severním splavem
Ptactvo pomalu odlétá
odkapávající mlčení
slzy stékající po pažích šedi podzemního vichru
přinášejí chlad z nepřítomnosti
Strnulá tma
Eurydika již Orfeus vede s upřeným pohledem hlouběji do podsvětí
Ve tmě se v dálce klepe poslední bledá jiskra
Čas soumraku
Saturn snad opět požírá své děti
Nulová noc
V mraze těžkém jak světlo z kamen
u nichž se ohřívají pohyblivé kosti
se přesouvají souhvězdí
Den jako město
Den jako nulová noc
Den jako dítě navždy uzavřené v prosvětlené truhle
Strop večera nad oltářem z vosku
na němž podvečerní tvor vykřičel své prosby
ke všem svatořečeným
Mlčí.
Kdesi se vznáší tiché b mol
Kdo vyslyší jednostranné nešpory
Ozvěna odpoledního světa
V poslední čtvrtině léta je tento zámek
jak pootevřené okno jímž se líbá klamná vzpomínka s šeptajícím lesem
Parohy pozdního srpna ověnčené jitrocelem
Nad střechou vydechuje žár poslední tóny
své zurčící hudby
a mraky z jiných časů se stávají lovnou zvěří
Ticho vystupuje z cihel
aby se napilo z Ákisovy krve
a stalo se ozvěnou odpoledního světa
Čas odchází po klaviatuře uvadajícího spinetu
Cosi snad končí
Jak můra nad pomalovanými vejci.
Ubrus před večeří
Obloha přísoumračná jak po nanebevzetí
ruka držící modrý závoj
mizí
žehná severu
rozprostírá oblaka
ubrus před večeří k níž se neusedne
Ruce se noří do vod v troskách stříbrné křtitelnice
kam tiché ženy chodí omývat jablka
Jejich tvář se zjevila po staletích
kdesi zazněly varhany z královské kaple
Husa s plamenem
Za zavřenými dveřmi z 15. století
sen krmený plamenem
pálí husu dávící se hadem
a tiše oblečená dívka políbila vichřici
Děti hovoří s vosími hnízdy
která jim sdělují neslyšitelné
a svými prsty malují krví z dobře provedené zabíjačky
sny svých prarodičů na čerstvě nabílenou stěnu
Slunce prosvítá skrze podlahu
Nad střechou skřípající tma
Rampouch se láme
Dveře se pootevřou
Nohou mušlí
Jsem nohou mušlí
která za sebou zamyká poslední slzy
tříštivého podzimu
Měsíc je nízko nad městem
pod jehlami ulice
proudí polární podoceánské proudy
kdosi vchází předčasně
Chlupaté hřiby vyrůstají z těl navždy ležící zvěře
jejíž šeptající oči neustále pozorují věčně přicházející noc
prolétá kometa ověnčená jeřabinovými věnci
Vidět ji znamená vkročit na podlahu pod níž prosvítá spící ráno
Město v květináči
Město v květináči
hrob je jen čerstvě zalitým záhonem
V domě z plachet se z lidí stává nábytek
Štítnatá ryba se dusí vodou
když se sehrají čtyři cembala v A mol
A pár slovy skládajícími větu ve chvíli,
kdy se rozpustil led nejistoty
v tragickou šeď
moří prekambria
Už se pomodlí jen sochy
Archivní prach
V hledišti sviští prach prošedivělých partitur
A švihem taktovky v prázdném sále
vysvěceným ohněm jenž má jméno
se vichřice rozhodla líbat se se světlem
V nepravém městě se šedivá modř rozplétá
a ze starých větví šlechtických jabloní
kde sídlí zbytky mlhoviny padlého císařství
odkapává pečetní vosk
Z průvanů střelení holubi za čas rozezní
plovoucí orchestr zvonkohry noci
vypreparované jiskry ohňostroje
Archivní prach
Růžový dům
Růžový dům nebo zvěstování
čehosi z hvězd
čehosi neznámého
a ztracené pouště
Tyč zabodnutá do ruky s pomerančem
k lákání vos nebo k dirigování slunečního orchestru
A stromy v zapadajícím světle
proletí perla od ochočeného havrana
- - -
Hynek Veselý se narodil v roce 1998, působí v Brně.