Finalisté LSFH 2026: Petr Uram

09.10.2026 14:18

 

- - -

 

Lajkuju

Lajkuju, abych algoritmu ukázal, co přesně chci vidět

Aby mi neukázal to, co chtějí vidět druzí

Rozmetaná těla Palestinců a Ukrajinců, Izraelců a Rusů

Mluvící hlavy zírající do mé pukliny, kterou slibují naplnit

Bookstragramové bludy a booktokerské bahno

Vygenerovaný slop bez náznaku duše, xkrát přetavená kopie

Klipy z filmů a seriálů se zápletkou přežvýkanou umělou inteligencí

Abych náhodou nepochyboval o motivaci té či oné postavy

A nedejbože si o ní neudělal vlastní tvůrci neposvěcený názor

 

Lajkuju

Aby se na mě nezapomnělo

Abych vykřičel do světa, že tady jsem, že jsem nikam neodešel

Že i když jsem už jeden (1) den nic nesdílel

Tak navzdory ekonomice vaší pozornosti stále zůstávám naživu

 

Lajkuju

Protože aby se člověku dostalo lásky

Musí ji napřed sám dát

Lajkuju svoje vlastní posty

Protože aby člověk byl milován

Musí napřed sám sebe srdíčkovat

 

 

- - -

 

 

Odpustí mi česká básnická obec někdy, že jsem pět let dělal slam poetry?

Podle mě nemám nejlepší vyhlídky

A přestože dva roky žiju v zapření a odříkání

Chodím na svátosti smíření básnických čtení

A listuju ve sbírkách, pardon, knihách jako v biblích

Nemyslím si, že dojdu vykoupení

 

Když stoupám vzhůru dantovským slamovým Peklem

Na samotném dně nalézám Anatola Svahilce, Tukana

A hromady dalších, kteří na poetický Očistec mohou zapomenout

 

O chlup výš nalézám Ondřeje L. Hrabala a Filipa Korytu

Usilující o prominutí festivalem Inverze

A psaním v prvním případě dobré

A v druhém tu a tam ne vyloženě urážlivé poezie

Nicméně bude to stačit?

 

V dalším patře se ukrývají Vít Kremlička, Marian Palla, Ondřej Macl, Xerodoth Sigmius, Elena Pecenová, Thea Sedmidubská, Barbora Sebera

A podobní, kteří se každé ráno budí srocení potem

S vědomím, že kdykoli na ně může prasknout jejich temná slamová minulost

Zlatá anticharta, zlatá spolupráce s StB

U nich se aspoň můžete vymluvit na dobu

Ale co si počít tady?

 

V nejvyšší sekci narážím na ty, kterým se promíjí, že dělají obojí

U každého z nich to má však své důvody

 

Hana Nguyen je Vietnamka, a navíc žena, takže to má objektivně těžké

Říká si ale Večerka, což bělochům přijde vtipné (a píše fakt dobře)

 

Tady Tali je žena, a navíc má ve jméně příslovce, takže to má objektivně těžké

Přestože ji proslavily ještě horší slovní hříčky, než jaké dělají slameři

Píše prý také kvalitně (nevím, nečetl jsem to)

 

Sufian Massalema je muslim, a navíc ze Sudet, takže to má objektivně těžké

Navzdory tomu uspěl v Hraběti a byl nominován na Ortenku

Možná kdyby nedělal slam, vyhrál by i tu (píše nejlíp ze všech)

 

Tim Postovit je Žid, a navíc rusky mluvící Ukrajinec, takže to má objektivně těžké

Vzpomínáte, jak Adam El Chaar splácal tu šílenou reflexi Motýlího pavilonu

Kde Tima a jiné strašně pomluvil, a Tvar mu to otiskl? Super médium, ten Tvar (miluju, jak Tim píše)

 

Teodor Kravál má asi metr šedesát, a navíc žije z Karlovarském kraji, takže to má objektivně nejtěžší ze všech

Nikdy nebudu mít jeho vlasy, talent, hlas ani charisma

Takže mi slam nejspíš nikdo nikdy neodpustí

Nevadí, stejně bych ho musel napřed odpustit sám sobě

 

Na Světě knihy jsem potkal plecháče poblíž sálu Karla Čapka

Potomstvo robotníků tleskalo pachtění humanoidního stroječku bez tváře

Vypadali, že touží po vlastních nevolnících

Být nahrazeni u veškerých kormidel

Vyhlásit poslední stávku vlastní pohodlnosti

Protože práce druhých osvobozuje

 

Pokrok nezastavíš a regresi už vůbec

Ani když zvlažíš hrdla žíznivých datacentrer močí z petek Amazonek

Odpálíš ropovod, podvodní plynovod nebo telko infastrukturu

Ucpeš Suezský průplav či Hormuzský průliv

Pošleš všechny miliardáře do převýchovného gulagu a zahodíš klíč

Sestřelíš z nebe veškeré drony, satelity, rakety a špatně smontovaná letadla

Odkrágluješ ředitele pojišťovny a uhoříš ve šméčkovém elektromobilu

 

Všechny cesty vedou do Říma

Nic po stranách víc nezbude

 

 

- - -

 

 

Dneska už nikdo nečte krom strojů

Co nám před 600 lety začaly blít, teď polykají zpátky

Rozřezávají stará díla jak dadaisté

A pak z nich uplácají dokonstruovaný korpus

 

Zapal své knihy, než je všecky přečtou

Zapal knihovnu a zachráníš význam

Zapal sám sebe, než ony spálí nás

Po tom všem, co o nás vyčetly

 

 

- - -

 

 

Metamodernismus je takový, jaký si ho uděláte

Stále jsme binární, jen místo buď-anebo oscilujeme

Vžum se, vžum tam, houpám se na špagátě

A nohavicí mi něco stéká

Zaseju, pohnojím, až vyrostu, budu metamandragoristou

A prodávat svou prcinku na hlaváku jak za starejch

Ale jakože postironicky, ne za peníze, jen protože chci

 

Bojím se chodit po Olomouci, nechci potkat autora Manifestu postironie, Martina Šinkovského

Určitě by se na mě mračil za to, že nosím po venku v uších sluchátka

Jenže já nechci poslouchat lidi, Martine

V každém slově se skrývá báseň, Martine

Ty umíš vypnout hlavu, Martine?

Copak ty verše neslyšíš, Martine?

Připomínáš mi mého tátu, Martine

Připomínáš mi Allena Ginsberga, Martine

Promiň, že jsem na tě starý, Allene

Nebyl jsem hezký ani v pubertě

 

Tehdy jezinka na gyndě si ve mně zahřála prsty

Chlap ve frontě přede mnou měl hákáč na zátylku

A divně se šklebil na romský pár

Všichni jsme odtamtud vyšli vyprstěni

Kakáč mám takový, jaks mi ho udělal

 

 

- - -

 

 

Jsem jediný, komu občas vadí, že se Werichova vila nejmenuje Holanova?

Šašci nakonec zvítězili na básníky

Říkám, zatímco vím, že jsem spíše Werich než Holan

Navenek bodrý komediant, který sype bonmoty z rukávu a chce bavit velká publika

Namlouvám si, zatímco jsem víc Holan

Zahloubaný v osamění svého bytu

Neschopný se soustředit, protože extrovert odvedle dělá rambajz

Jsem Holanův Werich, Werichův Holan

Ve dne jedním, v noci druhým

Věčný zápas Érotu s Thanatem

Rozkročen mezi Kocourkovem a Lemurií

Magistr smíchu i pláče

Důvod, proč divadlo s poezií nejdou dohromady

Přestože po milénia byly jedním

 

 

- - -

 

 

Čichal jsem nejlepší podpaží své generace

Bylo to pošušňáníčko

Po čase jsem v něm však zmerčil pach staroby

Chlupy v něm zešedly, přestalo vonět mi

Zaschlý pot nebyl top a solné stopy zažloutly

 

Dřív lízal jsem patu předchozí generace

A vůbec si nestěžoval

Jenže postupně zhrubla, ztvrdla a praskla

A z růžoví přešla v mokvavou žluť

 

Nepřiblížím se ke generaci mladší

Odmítám být jak všichni ti muži

Pijavice mládí, upíři krásy, komáři přelétající k další, sotva se kost v kostru promění

 

Nechci být obsahem ničí formy

Označovaným tvých označujících

Až vyrostu, chci být lyrický subjekt

S ontologií orientovanou na tebe

 

 

- - -

 

 

Na mém sloupu Nejsvětější Trojice stojí pouhé trio soch

Žádná z nich mě neopouští a činí ze mě to, čím jsem

První mi brání přiznat se, že za všechno můžu já

Poněvadž kdybych svoji vinu uznal, už bych se z ní nevymotal

Jako Otec proto musím neustále zatloukat

Jinak se přitlouknu na kolo a roztočím ho ostošest

 

Druhá zakazuje toužit, protože jsem smilný Syn

Když už smilním, nedovolím si to byť trochu užít

Maso lže, hlavně těch druhých, nepřináší potěchu

Tantalovsky se edguju a děsím se dotyku

„Každý sex je znásilnění,“ našeptává třetí Duch

 

Který nenávidí všechna těla, nejvíce ta plná krásy

Nevěřím jí, chci si ji zkusit, hezky kůži na kůži

Vidět, jak hnije, vrásčí se, povoluje, rozkládá se

Pod zem musí zhuntované, ať z něj Duch snáz vyplyne

Osvobodíš ho bolestí, odříkáním, vyznáním

 

 

- - -

 

 

Jsem bionický člověk, nebo mám jen parazita přisátého na tep?

V nahodilých intervalech bliká, pípá, stahuje se kolem paže, aby sčetl, kolik tlukotu mi zbývá

Stojím na pokladně a paní vidí, co se mi ozývá zpod košile

Přestože o nich už dnes nepíšou, stále vzpomíná na nultá léta

Když pád babylónských věží zmátl jazyk konce běhu dějin

Proti novým bohům povstal Velký, za nějž ještě pořád patří hořet

Paní modlí se, ať nepatřím k nim

A mně dojde, že s kefíjou jsem měl spíš jít na samoobslužnou

Kde by si AI popletla jen pizza šneka s dalamánkem

Holter hlásí 136/75

 

Jdu si městem puklých srdcí, kde ne každý má tu na to papír

A chodím místy, kudy kdysi kráčeli jsme za ruku

Hledám v příběhu indicii, jestli se tu nemineme

Ale nevidím nic než tvou fotku, na níž jsi šťastná beze mě

Skrz tvou ikonu svatá nepromlouvá

Nezobrazím tě ničím zpodobením

Duši ti vyfoukla, ale ve mně dál zůstává

140/82

 

Pod širým nebem na slezském hradě pražské panstvo hraje nám

O marném lásky snažení pěje jejich ústy dávný Bard

Pouze Costard trousí fórky na dnešní vládní garnituru

Vtom muž z publika to nevydrží a už si s hercem nadávají

Pičo, kurvo, vymrdanče, dutá hlavo, chcanko, buzno

Diváctvo je nadšené a volí Costarda vítězem

Pak v závěru hry Rosalina slovy Barda podotýká:

„… zkrotne posměvačný duch, co žije pouze z podezřelé přízně, jíž mělký divák odměňuje blázny.

Vždyť úspěch žertu soudí uši těch, kdo poslouchají, ne jazyk toho, který jej vysloví…“

135/73

 

- - -

 

 

Odpaluju larvu po odběru krve

Abych z výše cholesterolu a cukru poznal, kolik mi zbývá budoucnosti

I když od dětství vím, že žádnou nemáme

 

Ve vedrech mi buší srdce

A z bolesti na hrudi cítím, že mi mnoho času nezbývá

Že se jednou uprostřed léta prostě sesunu k zemi a už mě neoživí

 

Když jsem ztratil cit v levém malíčku, myslel jsem napřed, že je to cukrovka

Přišla si pro mě jako pro babičku, která z hrůzy z uřezané nohy umřela

A pro otce, jenž už taky nemá mnoho času,

Ale ne tak málo, aby mi poprvé v životě řekl, že mě má rád

Než mi sdělili, že to mám z namožení karpálního tunelu kvůli přílišnému psaní

Třeba čtyřikrát jsem se za noc stresem posral

Protože po smrti je jen velké hovno

 

 

- - -

 

 

Petr Uram se nardil v roce 1998, působí v Olomouci.