Finalisté LSFH 2026: Šimon Kinc
nový den
snad by to mohlo být podobenství:
rozednění.
vše v pořádku.
vládnoucí garnitura rehků se tyčí
u rezavých satelitních parabol.
a aparáty chrčí.
bezmocný soused křičí a černá čičí
skočí na parapet snících
anarchistů.
vše má svůj řád.
a 1 slunce
vysílá teaser pořadu dne:
v paprscích obláčci bílí, košilatí
promiskuitně zalétají
nad střechami snících…
rehci tuší vysokou sledovanost.
a televize
před sousedem dál hořčičně zrní.
pořád jen chrčí.
snad by to mohlo být podobenství
ale není.
rozednění.
hořčice klíčí
pod zasněnými okny
a rada rehků rehtá, chrčí:
vše v pořádku.
nový den může začít.
toto není psí záchod
toto není psí záchod!!!!
toto je báseň
toto je zákaz parkování
toto je vjezd a výjezd
ve dne v noci
toto je otevírací doba
toto není ordinace Dr. Schmitta
toto je báseň
toto není parkovací místo
toto je odtahová služba
na vlastní náklad
přijmeme posily
(muže/ženy/ostatní)
toto je tlačítko signalizace
toto je báseň
toto je pššt probíhá bohoslužba
toto jsou vzácné rostlinné druhy
toto je otevřeno pojďte dál
nástup možný ihned
toto je báseň
výstup po zaznění signálu
nelov ty kosmické ryby
příteli, vstoupíš-li do mého snu,
nelov ty kosmické ryby!
usaď se, nekýchej, vypni mobilní telefon.
navzdory přesvědčení fyziků
je totiž vesmír plný
sluncemi polstrovaných sedaček.
a vše se začíná hobojem
a trvá –
příteli, vstoupíš-li do svého snu,
nelov ty kosmické ryby!
nelekej se, neleknou.
a pokud ti jedna hodí jablkem po kebuli
po newtonovsku si z něj v dlaních vysni
svůj malý obrobek univerza.
v tom měli totiž fyzikové pravdu:
na boha se musí opatrně
a orchestr by měl ladit.
příteli, vstoupíš-li do našeho snu,
nelov ty kosmické ryby!
nekýchej,
a pokud ti jedna začne okusovat lalůček,
nehihněj se.
a pokud orchestr ladí,
buď na boha opatrný.
Kolínská filharmonie, 10.05.2026
v nebi
podél cesty k nebeským branám
se všude povalují nádoby
s tekutinami {>250 ml}
když se tě budou ptát na břemena
života doufáš
že andělé umí anglicky
že holicí strojek je povolen
aspoň pár frází.
že porozumíš hlášení shůry
že zjistíš kde je exit
že se tě dotknou a zeptají
na kovové předměty
že zjistíš kde je terminál.
ale hotovost ve výši 10.000 € a víc
nahlas bez vyzvání!
tehdy pochopíš tajemství trojice
bé šedesát jedničky
a jiných gejtů
pochopíš znamení jako EU EEA CH
jako alif lám mím jako
all passports.
poslední call a nezapomeňte:
znamení vyvolených od letoška
pouze na mobilu!
a potom
se vrátíme na zem.
poznají nás. i Jeho
po FRA PRG INRI NYC
chcete s tím kufrem pomoct?
zamžouráš na moje (VIE) zavazadlo spiklenecky.
děkuji a vzhlédnu z okýnka :
obloha je jasná
nádraží se hemží ptáky a –
počkejte, pane! váš kufr –
JHVH
svoboda
tak teď si můžu dělat co chci?
konečně!
nejdříve rozdělím jazyky podle toho,
jak řekli slovo „Bůh“,
a potom, jak řeknou slovo „mrtev“.
budu mít tolik času!
v Babyloně nainstaluju výtah
a možná pak jazyky znovu promíchám.
hodně toho přepíšu:
Zemi položím zpět na slony
a hory budou želvami, které nechám
pomaloučku
kráčet k Mohamedovi.
archu bude kormidlovat ptakopysk:
vezme pár od každého druhu
(a na člověka málem zapomene).
andělé se zjeví ovcím
a ze třech kontinentů přijde tvorstvo
se vzácnými dary.
pak nechám zvířata vymyslet si nová jména
(a všem je potvrdím velikánským razítkem).
budu mít tolik času!
a přesto
většinu svého času propláču
s oslíkem,
který se zahýkal pod tvým křížem.
máš tak hebkou kůži.
druhého listopadu
West fried hof: prosím,
říkejme tomu pohřebiště
západních front. s mírem nemá
nic. listí padá jak domy. jak
nic. Bože, kde je tvůj věčný úradek?
neurodí se z Martových latifundií
nic. a po válce psaná requiem
musí slabiky dělit pomlkami.
bezpasá ovce žalmisty se pase pouze mezi
zákopy. udusali ji. udusili ji.
když Tys na potkání rozdával své kříže
za zásluhy. za nic. za tmy
se lampiónky dětí s bubenickou písničkou
a přesností odrážejí ulicemi. jak střely.
pak zhasnou.
UN BE KANN TE
UN BE KANN TER 1944
ZWEI UN BE KANN TE MÄD CHEN 1943
ZWANZ IG UN BE KANN TE 1943
UN BE KANN TE R MA
NN
to ticho.
jen Hölderlinovy přízraky
obcházejí prochladlé zdi.
před obeliskem spatřím
tlejícího netopýra.
náš svět
aneb historia naturalis, část druhá
ufoune neplač,
zbytečně slovům ses přiučil.
náš svět,
kde se nedivíme slovům lyofilizované
jahody či embryo, je jeden
z mnoha.
náš svět je kolonie krabů
poustevníků. nežasneme
při slovech kuala lumpur
nepláčeme při slovech blízký
východ válka. při slově cizí
slově utrpení
chodíme bokem.
copak? aha, ne,
ne, toto není krajinkář.
ufoune neplač,
zbytečně blízko jsi přiletěl,
blízkost tu nenajdeš.
při troše štěstí snad
pár duší otevřených
na ventilačku.
ne, už jsem ti to přece řekl,
nejsme krajinkáři.
ufoune neplač,
zbytečně pláči ses přiučil.
nikdo na to není zvědavej
a nikdo tomu nerozumí.
tak v nás přestaň vrtat, protože
při slově jádro
myslíme na zbraně.
vyhlídky spásy
„Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.“
Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha. (Zj 21,10)
pojď!
zítra před první tramvají
půjdeme spolu na estakádu.
vyrostla z kamene, který stavitelé
zavrhli. povstala, protože nebylo místa
mezi dětmi lidskými. ve městě
bylo nemísta.
ty marnotratná sestro mostu,
rozmarně cirkusová struno,
ty do slunce zblázněná mléčná dráho
a růžencová páteři matutin!
vidíš?
promrzlý Jákob usíná u paty eskalátoru,
a po něm vystupují a sestupují poslové boží.
copak se mu asi zdá?
jsme tu. vidíš?
samo město nám svatě dříme na dlani.
a pastýři na Rúru
v dole uviděli, jak z elektriky vyletěl
anděl: pojď! Davidova ovce už vyskočila
nahoru. za námi. na výsost.
a nad estakádou kaskadérské eskadrony
cherubů zpívají mesiášská
rozpočítadla. pozorují
nás. a město. vidíš?
a v tichu nádechů
scrollovacích panelů. výdechů
metra. čerstvý proud vědomí
košatého Rýna. křik
z Babyboxu Mojžíš.
nové stvoření.
a světlo od východu
tunelu. tramvaj se blíží
nemluvně. z prstíků Dómu
svítá.
jako poprvé.
tři králové už jsou na cestě.
jsi krásné, když takto sestupuješ
z nebe a fontanely ti jiskří
jitřně zkřehlou lidskostí na cestě
do školy. do práce. ke spáse.
nové město.
pojď!
a zítra až pro chodce neuvidíš
hladinu galilejského moře.
až nebude místa
mezi dětmi božími.
povstane.
nová estakáda.
uomo novus
a znovu: juxtapozice
zvonící jako
sv. Anežka,
bezdomovci se štěňátky.
jednou se spojí v jedno, které
pohodí pohlaví podél pobřeží
a narodí se z pěny.
pojmenuje se po střídě speciálních znaků
a jak prozřetelná nemluvňata na jaře
bude hrát na estakády budoucího věku,
bude hrát barvami duhovek.
jindy se zrodí ze srpnového
měsíce nebo ze zkumavky
a nepozná rozdíl.
nebude totiž rozumět
ani slovu člo-věk (píšeš to správně?)
slyšíš«šżßüÿă & alef alif alfa?
ten proud složených větoslov?
tu nerozumnost svých čerstvých snů?
tak se směje nový
rod plurálu.
a spatříš-li modlitbu klečící
v zahradě sídliště Nový Babylon
před truhlíkem pampelišek,
bude to ňů men*š, když na vteřinu
zapomněl*a létat
(věz, že jsi na správném scestí).
bude sv. bezdomovec
bude teď
bude štěňátko s Anežkami
bude milovat
bude znovu
bude
bude*š.
- - -
Šimon Kinc se narodil v roce 2000, působí v Kolíně nad Rýnem. Mj. držitel Uznání poroty LSFH 2025.
Kompletní přehled finalistů 54. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.
Vyhlášení výsledků je plánováno na 24. října 2026 v Kunštátu.