.jpg?ph=a23fe38dc5)
Finalisté LSFH 2026: Tomáš Vojáček
Maso
- - -
v tý mozolnatý dlani v těch
načernalejch prstech stlačí
hrany kostky jsou vostrý
vecpe ji zručně stěnu k stěně
mezi ty chladný ty nepřístupný
kolegyně který zuby nehty
dávaj tý mozaice strukturu
po ní pak dře se kůže spodků bot
osob ruku v ruce se vedou
v tom štětinatým strnisku pod
voroseným vrásčitým čelem
rýsuje se počet jednoho muže
- - -
ty hrudky
v šikmejch zubech
ty koutky
vzhůru vytažený
ten teplej dech
a rozvoraný čelo
to těsto za nehty
to si schovej to si nech
ty troubo to radši
řekni jak chřestí ti
pytlík od taralli
ty troubo to radši
zařvi jak by drobný
bodly jak se člověk sype
jak bolí když se drolí na drobky
- - -
skrz ty zažloutlý špičáky
rafne tlama tlejícího nebožáka
rozmělňuje sousto narudlý
povaluje hmotu po jazyku
a pach postupuje ten smečku láká
přitahuje ve prostřed stolu
no řekni martine že tohle skopový
že to snad samo rozpadá se v hubě
to se ví tak cupujou ho všichni spolu
stříká to stříká ze slinnejch žláz
teče to teče ústní dutinou
za zvuků smíchu z rádia
večeří martin s rodinou
- - -
napřed blbou stranou skryje
do tý porcelánový mísy
výraz sinalej držku vorosenou
sevřel vlas stírá pot cení na ni chrup
a ona tu vkleče chrčí jak motorovej člun
túruje to funí až duní to koupelnou
kachličkama třese síla dravá
něco hnusný teče něco mizí do odpadu
něco pevný přetrvává
- - -
kov mopu jak ten pálí ruce
svorně stisknou levnej trest
natáhnou plastový rukavice
a přes křeče přes roky vlčí
oddávaj se nucenýmu dílu
jak krkolomně šmudlaj tyčí
a jak vyhořelej baleťák
si to mrzák kroutí tělocvičnou
krouží skrz špínu a skrz vrak
týhletý zahanbený školy
skrz zakletej kruh čichačů
svobodnej pan anatoli
- - -
ty černý chlupy zhoupnou
se větrem trčící z tý
pracky svištící zatímco
kolem vřeští kopce a rukavice
tonou v sněhu
jak ty vostrý klouby jak ty
připomínaj horský štíty
zdvihaj se a zdvihaj ve
vykreslený špičky suchý kůže
zamrzly tiše pár
cenťáků od tý tvý
tlamy připitý
ty černý chlupy zhoupnou
se větrem změní se pěst
tý tlapy napřažený
sliny nasranýho cápka
na stromy na les
na modřiny
- - -
čpí zas pach vagonem
vagus hnije tu
pohřbenej v kožešiny
oni stojí deset kroků vedle
oni civí znechuceně
jak kdyby na ně
měl vytáhnout ptáka
čpí zas pach vagonem
vagus snaží se vyspat
z tý zasraný kocoviny
oni stojí deset kroků vedle
zrakem měří si
vytuhlýho nebožáka
čpí zas pach vagonem
vagusovi se něco zřejmě zdá
jak oplzle se usmívá
jak oplzle olizuje ret
oni stojí deset kroků vedle
tupě mžouraj tupě chystaj dar
vlastní dusej vnitřnosti
confit de canard
- - -
slisovanej v koutě sprcháč truchlí
stáhne gatě stáhne trenky aby si
moh v temnym světle hrát
slisovanej v kobce vede hnědou slinu
sosá sosá dělnice a zahání hlad
jak hebce roztírá se desinfekce usměj se tondo
včelka udělá tě nezastavitelnym
procedura natáhnout poklepat
vstát ani hnout nadechnout
půlku proplesknout
jak měkká je perforace jsi statečnej kluk
vrstva kůže tuk jemně sykne žihadlo prodírá se
v hýžďový sval vrstva masa
do ní vypustí nektar
- - -
nechci stát na vratkejch pahejlech
takovejch těch co se podlamujou
co místo vycházky
táhnou štětinatýho vepře
od krajnice ke krajnici
nechci vystavit ten muj slizkej čumák
takovej ten co se těžko vetře
kterej se hnusí dřív než zachrochtá
kterej se zaboří ve dřevěný troky
nechci třímat v chabejch pažích
třesoucí se žlab mrtvě černý břečky
co měl bych spolykat jak roky
nažluklý a trpký
nechci nechat rozpustit to srdce lidský
tím táhlým polykáním šrotu
nechci víc než nandat si
pokrm do svý misky
- - -
co po něm zbylo svazků o zahradě
mulčování rytí hnojení sliboval si že
bude dřepět bdít na klíčící úrodou
jak rajský rudnou a jak okurkám se zelení
jak nadržený pěnkavy burácí svý hymny
zapustí tu kořeny než se zdejchnou
co po něm zbylo svazků o nacistech
memoáry řezavejch jmen pohlavárů jsou
sytý jarním polednem ukolébavkou
dejchá rytmem těžkejch bot pohled padá
mírný slunce hladí mu týl hřeje záda
- - -
Tomáš Vojáček se narodil v roce 1998, půdobí v Radomyšli.