Novinky

Finalisté LSFH 2012: Petr Mezihorák

10.10.2012 16:10

 

. . .

před jejím domem
vedle obrubníku
leželo ptačí tělo

řekla mi že neví co se stalo
ale už prostě ne

v tu chvíli
rozbitá ptačí křídla
naposledy sevřela prázdnotu


. . .

madlo

skoro mapa na hřbetu ruky starce

nikdy jsem si nemyslel že člověk stárne plynule
přichází to spíš jak rýha v obličeji po zjištění že člověk
se kterým jste se nedávno viděli
zemřel

přichází to několikrát za život
přichází to rychle a znenadání


brzo umřu

brzo umřu
už nemám čas

stát se aspoň křížem
narvat to do stromu
no a co že to byla přehledná rovinka
šlo o to zakopat své srdce do cesty

sladký déšť mi slepil ruce
a oči

stát se aspoň křížem

každý den je v něčem poslední



před výstavištěm

neuvěřitelně obchcané sousoší od Vincence Makovského
jmenuje se Nový Věk

tak pojď
            pojď přiložit ucho k jedné z té spousty kolejí

slyšíš to uvězněné jiskření?

ještě tak vědět
                        zda se
                                    přibližuje
                                                   či vzdaluje


dětství

...stál jsem s bratrem, bratranci a sestřenicí v brázdě uprostřed dědova pole, lépe řečeno tam, kde končil vinohrad a začínalo pole. Léto, odpoledne, slunce prudce žhnulo. Byli jsme bosí, takže písek, kterého byla brázda plná, písek jemný jak z přesýpacích hodin, nás pálil do nohou a my museli být stále v pohybu nebo přešlapovat z místa na místo. Bylo mi asi sedm let, ale možná méně, na sobě jsem měl jen lehké tričko a kraťasy ze zastříhnutých tepláků (pravděpodobně nejpříjemnější oblečení, které jsem kdy na sobě měl). Kostelní zvon právě odbíjel čtyři hodiny. Vzápětí po posledním úderu srdce na zvon se z tlampače obecního rozhlasu ozval hlas babičky, která pracovala jako úřednice na radnici a mimo jiné byla zodpovědná za obecní hlášení. To byla chvíle, na kterou jsme čekali. Poslouchat babiččin hlas, jak se přilévá a zase odlévá podle toho, jak zrovna zafoukal vítr. Dodnes, když si na tu chvíli vzpomenu, cítím v nose a na kůži ten písek...

- - -

 

Petr Mezihorák se narodil v roce 1985, žije v Brně. Pravidelný účastník literárních soutěží, své verše publikoval např. v Hostu a H_aluzi.

 

<< 190 | 191 | 192 | 193 | 194 >>

Vřelý vztah básníka Františka Halase (1901-1949) k mladším autorům je obecně známým faktem. U nakladatele Václava Petra měl v letech 1936-1942 na starosti redakci knižnice První knížky, v níž uváděl do literatury mladé básníky. Pod jeho patronací tehdy do české literatury vstoupili takoví básničtí velikáni jako např. Jiří Orten, Josef Kainar či Jiří Kolář. Celkem v knižnici První knížky vyšlo deset básnických sbírek.

Intenzivní kontakt s mladou generací Halas udržoval až do samého sklonku svého života.

Tuto část Halasova odkazu se již téměř pět desetiletí snaží připomínat i literární soutěž nesoucí básníkovo jméno.

Od svého vzniku soutěž probíhala pod hlavičkou Okresního kulturního střediska v Blansku, v letech 1993 až 2011 pod patronací Muzea Blansko. Od roku 2012 je zaštiťujícím subjektem Spolek přátel umění města Kunštát a Město Kunštát (v letech 2012-2014 rovněž Společnost přátel mladé poezie).

Díky soutěži vychází od roku 2013 samostaná knižní edice LSFH, přinášející básnické debuty laureátů soutěže anebo držitelů Zvláštní ceny Klementa Bochořáka. Dosud vyšlo pod editorským vedením Vojtěcha Kučery devět svazků.

Soutěž je vyhlašována květnu, uzavírka zasílání příspěvků (napsaných v českém jazyce) je zpravidla po dvou měsících ode dne vyhlášení, vyhodnocení a dvoudenní setkání finalistů probíhá v říjnu v rámci Halasova Kunštátu. Podrobnosti ke každému ročníku jsou včas zveřejněny.