SEŠLOST

Pálila vůně višní
v nose hrdle
na jazyku
a známé tváře přišly
se svou troškou do mlýna

Tak měkce oheň hořel
polínko po polínku
a žádný nerouhal se
a každý vzpomínal

K višním se pilo teplo
pila se trocha stesku
a ten kdo zrovna mohl doléval

A vůbec neubylo
zbylo až do rozbřesku
A ten měl chladné ruce
a prsty ze dřeva



OSTRAVĚ

Poslední báseň ještě neuzrála
zatím se jenom zlehka červená
naštěstí venku znovu poprchává
od slov mám mokrá celá ramena

Zatím mi prší jenom

  jestli
        proto
                kdyby

i tahle bouřka teprv dozrává
Se slovy snad naprší všechno
co mi chybí

hory a moře

a Ostrava



PŘIZNÁNÍ

Taková tma,
že dosáhneš dál
než vidíš

Už jsme dost mluvili na dluh,
tak buď chvíli tiše

Vidím ti na očích,
jak moc se teď stydíš
Řekl jsi všechno,
co sám nechtěl jsi slyšet

Díváš se na mě –
tu co bude tě soudit
Tak ti to povím znovu –
a polopatě

Žádný soud nebude
Jenom soucit

Toho – a lásky

mám vrchovatě



KRUPOBITÍ

Tolik se bál krupobití,
že raděj nezasel
a teď mu na dům jenom

kape
     kape
 kape

Sklidí si teď jistě plody,
co svět neviděl

a prázdné políčko
mu nikdo nepošlape



VERŠŮM

Vraťte se slova, vraťte se ke mně!
Slibuju, že už se nebudu bát
Nikdo se s vámi ještě tak jemně
nikdy dřív nechtěl milovat

Vraťte se slova! Mám pro vás všechno
Peřinu Teplo a bezpečí

Půjdeme domů a zhasneme světla

Budeme mluvit bez řečí



PROSINEC

Jako by pohladila známá, něžná ruka
když venku k večeru
padá nový sníh
Chvěju se A země mrazem puká
a vítr z vlasů mi
usnul ve větvích

Zase je ticho
ztratila se vina
A já tak lehounká
že mě vítr vznese

Obletím sídliště a všude pozhasínám
A nechám zimu

ať hladí

ať třese



DIVOKÁ

Odmotám lano
ne proto, že musím
ten provaz spíš tlačí, než že by dusil
a konečně potkám se s tím co mě čeká

Jestli tam na řece narazím na člověka
chci, aby věděl
aby se nepolekal
až budu divoká jako ta řeka
až Boha vyměním za člověka
a pak, až každé mé slovo změkne
a tma si mě po vrstvách ze mě svlékne
aby se o mě vůbec nebál

Věděl, že dělám jen co je třeba
a děkoval se mnou

Za pláč
a za soucit

Aby než toužit
mu bylo víc netoužit



ZAŠEPTÁNO

Co chvíli žil jsem pro jinou krásu
a ještě dlouho chtěl bych tak žít

pro zlatou, modrou a bílou oblohu
pro báseň, co Skácel napsal o Bohu
pro světla, co planou nad Vltavou
pro ticho, těsně než doma vstanou
pro víno, červené víno a zpěv –
a ženy, lhal bych, že pro ženy ne!

A jestli dnes mám žít úplně naposled
k snídani dám si jen chléb

a máslo
med

a tebe pohladím po tváři, dokud spíš
V duchu se pomodlím za to, ať odpustíš
mi – a slibům, co nestih‘ jsem vyplnit

Zase tě najdu
Jestli to Budeš chtít



BABIČCE

Já poznala lásku, ne že nepoznala
Navečer se mě zlehka dotýkala
to když tma byla delší dne
a    s t r a c h    tesal do kamene
na senohrabském kopci

Já poznala lásku, ne že nepoznala
Stínohra na zdi když jsem usínala
Labutě Zajíc Psi Černé slunce
co bych teď dala za ty ruce
jak lehounce bych spala

o senohrabské noci

Kateřina Tichá se narodila v roce 1994, žije v Praze. Finalistka LSFH 2018.

..

Kompletní přehled finalistů 47. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.
Vyhlášení výsledků proběhne 19. října 2019 v Kunštátě.

\\\