Švy

Další sešit (přelom jara a zimy)
chodila jsem v něm po švech své mysli
záměrně jsem se vzdalovala
až na obzoru došlo
k splynutí
prozřela jsem jejich nesmyslnost
svět je od přírody bezešvý
zato naše hlavy
hlavy sdílených šablon
když je odstraním
co ze mě zbude


Vlaštovky

Pocity nikdy nevydrží ani jedno ráno
svou další podobu
jsem cítila na zátylku
vlasy byly čerstvě ostříhané
vlaštovky na nebi udržovaly formaci
a můj dech v plynulosti
prolétaly mi hlavou


Předzvěsti

Břízy na rybník promítají cévní systém
rozpouští se v zastřené kontinuitě

jsi to ty kdo rozechvívá
    a trhá vnitřní monolog        
                        ocitáš se
                        na periferii
                        krajiny sebe

spatřil jsem vás tam kam vás postavili
kam jste se postavily samy
zdá se
že vaše kořeny vám brání skočit šipku

ptáci vibrují vzduchem a mým čelem
hraje nezvykle čistými tóny
v očekávání neviditelného doteku jara
a studené vody        
                    rozlej se v nahá místa

svlékám si sukni        
a vstupuju do ztracena
svého odrazu            
jsem tu jen já
nedá mi to a
pohladím vlastní rameno

                    intimita předchází zmrtýchvstání


Trhliny

Seškrabujeme omítku
Usedneme k volnému stolu
V trhlinách našeho soužití
Nevím co si mám objednat
Na stole leží naše sny
Zcela netknuté
Jen jako zátiší
Našeho počátku


Ploštice

Z panelových domů zdálo se být
všechno vzdálené
sledovala jsem lásku ploštic na teplém betonu

množina hlasů jako šum
zaokrouhlený dolů
snášel se do ticha

žena naproti věšela prádlo
těžké a vlhké
nevědomky psala svůj notový zápis

který za okamžik spálí červnové slunce

nedopalky padaly na cizí parapety
ráno jsme s úlevou pozorovali vlastní nepřítomnost

zrozenou z neschopnosti nahmatat konec
natož východisko


Autoporntrét

na techno party
s holkou ze školy
vytváříš umělé
nedotažené pohyby
přerývané vědomím

necháš si pro sebe
že nevěříš
na zhypnotizovanou hmotu

její vnitřní zrak
směřuje jen a pouze ven
a nechtějte mi namluvit něco jiného

mlčíš (zatímco se stáváš pornografem svého těla)

a na oplátku
nikdo nehlásí
přešlap

kousek té hmoty vedle
vypadá že se baví


Zálety

Tiché šero
sneslo se na město
a my
jako bychom si uvědomili
nepatřičný soulad
mikroskopickou hru
jíž účastnila se naše těla
oddělili         jsme se


Mušky

A už tu byl jen dech
a uvnitř byl život
mušky odpočívaly na hladině
dešťové vody v lavoru
kde jsem si myla ruce
má kůže se měla stát jejich posledním útočištěm
každé další ponoření rukou
je vracelo zpátky do kola
mařilo nevědomou snahu
nehty si střídavě předávaly
usazené zbytky hlíny
přesazovala jsem rostliny
myla si ruce
ve víru tance smrti
v lavoru
jeho dno bylo
hrubé studené jako voda se zrníčky písku
vědomý nádech
vědomý výdech
klečela jsem
s rukama v lavoru
smířená se světem
ve mně v tobě a okolo
dokud se na prstech neobjevily varhánky

 

Andrea Pišanová se narodila v roce 1997, žije v Horních Jirčanech, studuje v Praze.

..

Kompletní přehled finalistů 47. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.
Vyhlášení výsledků proběhne 19. října 2019 v Kunštátě.

\\\