Novinky

Finalisté LSFH 2020: Marie Škrdlíková

29.09.2020 20:46

 

 

sežeň mi poslední slova

abych je mohla zakřičet do světa

který mě právě opustil

 

 

---

 

nad čarami v písku

vyrůstají vulkanická pohoří

která už víckrát nespatřím

leda ve větru

z okna

za dnů

když zvednu roletu

jen kvůli květinám na parapetu

 

 

---

 

ležím na horizontu

převrácená vzhůru nohama

-  půjdu se potápět

mezi ryby a poseidóny

a skrývat se do tvarů

které můj strach

povyšují na melodii

padajících hvězd

 

 

---

 

jsem orion jsi mýtina

jsme noční zdevastovaná krajina

já lež o mořských vílách

ty chladné stříbro němých ryb

 

jsi mladý dospělý jsem larva běláska

a doby kdy máme jméno

nejsme nic

 

 

---

 

podzim protahuje

své stonky krajinou

a v prstech svírá kapky deště

v blátě podél kolejí

skřípají dlaněmi

lidé mezi bodláky

 

až když se vlak zastaví

stéká déšť vodorovně

a děti na nástupišti

si přestanou zacpávat uši

 

 

---

 

chci si koupit čokoládu

koupit si rohlík

ještě něco si koupit

a pak si sednout na zem

 

přeju si jen tak zanechat myšlenky v dlouhých frontách u pokladen rušných supermarketů

a stát se bezbolestným vykloubením

bezejmenných obratlů

 

 

---

 

když na kříži rostou houby

dvacet jedna kormoránů

řve buddhistické mantry směrem k moři

a my řvem na opačnou stranu

ježiši!

tohle je tričko za patnáct set

co když se ušpiním?

a ježíš odpovídá

neboj se!

 

 

 

---

 

díky žes mi zalévala květiny

a díky za třpytky tvých řas

upuštěné do hlíny

zkouším je pinzetou

se zavřenýma očima

skládat do různých tvarů

a s vůní kvetoucího ibišku v kolenou

dopadám na hranu

neodpustitelných klopýtnutí

 

 

 

Marie Škrdlíková se narodila roku 1999, pochází z Uherského Brodu. O sobě napsala následující: „Uherský Brod, tam se vracím, tam se chodím projít ke hradbám a k rybníku za nemocnicí. Brno, tam mám kamarády a svůj pokoj a ve vnitrobloku občas potkám vlčáka, co má prý separační úzkost. Básně píšu pořád, hlavně za těch nejobyčejnějších dnů. Nejvíc po večerech v posteli, když se poslední šaliny vrací domů. Trochu studuju, trochu pracuju, ale spíš se tak poflakuju a dívám se, co se kolem děje, zrovna mám nejradši Svratku a její tichá mola.“

 

..

 

Kompletní přehled finalistů 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 17. října 2020 v Kunštátu.

 

 

 

 
 
 
sežeň mi poslední slova
abych je mohla zakřičet do světa
který mě právě opustil
 
 
 
---
 
nad čarami v písku
vyrůstají vulkanická pohoří
která už víckrát nespatřím
leda ve větru
z okna
za dnů
když zvednu roletu
jen kvůli květinám na parapetu
 
 
 
---
 
ležím na horizontu
převrácená vzhůru nohama
-  půjdu se potápět
mezi ryby a poseidóny
a skrývat se do tvarů
které můj strach
povyšují na melodii
padajících hvězd
 
 
 
---
 
jsem orion jsi mýtina
jsme noční zdevastovaná krajina
já lež o mořských vílách
ty chladné stříbro němých ryb
 
jsi mladý dospělý jsem larva běláska
a doby kdy máme jméno
nejsme nic
 
 
 
---
 
podzim protahuje
své stonky krajinou
a v prstech svírá kapky deště
v blátě podél kolejí
skřípají dlaněmi
lidé mezi bodláky
 
až když se vlak zastaví
stéká déšť vodorovně
a děti na nástupišti
si přestanou zacpávat uši
 
 
 
---
 
chci si koupit čokoládu
koupit si rohlík
ještě něco si koupit
a pak si sednout na zem
 
přeju si jen tak zanechat myšlenky v dlouhých frontách u pokladen rušných supermarketů
a stát se bezbolestným vykloubením
bezejmenných obratlů
 
 
 
---
 
když na kříži rostou houby
dvacet jedna kormoránů
řve buddhistické mantry směrem k moři
a my řvem na opačnou stranu
ježiši!
tohle je tričko za patnáct set
co když se ušpiním?
a ježíš odpovídá
neboj se!
 
 
 
---
 
díky žes mi zalévala květiny
a díky za třpytky tvých řas
upuštěné do hlíny
zkouším je pinzetou
se zavřenýma očima
skládat do různých tvarů
a s vůní kvetoucího ibišku v kolenou
dopadám na hranu
neodpustitelných klopýtnutí
 
 
 
Marie Škrdlíková se narodila roku 1999, pochází z Uherského Brodu. O sobě napsala následující: uherský brod, tam se vracím, tam se chodím projít ke hradbám a k rybníku za nemocnicí. brno, tam mám kamarády a svůj pokoj a ve vnitrobloku občas potkám vlčáka, co má prý separační úzkost. básně píšu pořád, hlavně za těch nejobyčejnějších dnů. nejvíc po večerech v posteli, když se poslední šaliny vrací domů. trochu studuju, trochu pracuju, ale spíš se tak poflakuju a dívám se, co se kolem děje, zrovna mám nejradši Svratku a její tichá mola.
 
 
<< 62 | 63 | 64 | 65 | 66 >>

Vřelý vztah básníka Františka Halase (1901-1949) k mladším autorům je obecně známým faktem. U nakladatele Václava Petra měl v letech 1936-1942 na starosti redakci knižnice První knížky, v níž uváděl do literatury mladé básníky. Pod jeho patronací tehdy do české literatury vstoupili takoví básničtí velikáni jako např. Jiří Orten, Josef Kainar či Jiří Kolář. Celkem v knižnici První knížky vyšlo deset básnických sbírek.

Intenzivní kontakt s mladou generací Halas udržoval až do samého sklonku svého života.

Tuto část Halasova odkazu se již více než pět desetiletí snaží připomínat i literární soutěž nesoucí básníkovo jméno.

Od svého vzniku soutěž probíhala pod hlavičkou Okresního kulturního střediska v Blansku, v letech 1993 až 2011 pod patronací Muzea Blansko. Mezi lety roku 2012 až 2024 byly zaštiťujícími subjekty Spolek přátel umění města Kunštát a Město Kunštát (v letech 2012-2014 rovněž Společnost přátel mladé poezie). Od roku 2025 je pořadatelem město Kunštát.

Díky soutěži vychází od roku 2013 samostaná knižní edice LSFH, přinášející básnické debuty laureátů soutěže anebo držitelů Zvláštní ceny Klementa Bochořáka. Dosud vyšlo pod editorským vedením Vojtěcha Kučery dvanáct svazků.

Soutěž je vyhlašována květnu, uzavírka zasílání příspěvků (napsaných v českém jazyce) je zpravidla po dvou měsících ode dne vyhlášení, vyhodnocení a dvoudenní setkání finalistů probíhá v říjnu v rámci Halasova Kunštátu. Podrobnosti ke každému ročníku jsou včas zveřejněny.