TVÉ INICIÁLY P. S.

 

I. Nikdy neříkej Navždy

 

Okřídlený úlomek duhy

snesl se na moji dlaň

pravým křidélkem hladil

její dlouhý hluboký záhyb

rozvětvenou čáru života

 

Vráska samoty na tvém čele

rozevřela oschlé rty

aby nadechla se mých

rozevlátých konečků vlasů

Myslely si, že je to navždy

 

 

 

II. Vlny I.

 

Struny ve tvém černém klavíru

s křídlem archanděla

Ráno v šest usedl jsi za něj

s knírem od kávy

vzlétl a snášel se jak výr když

 

Přehrál jsi na jedno sezení

s rozvlněnými prsty

všechna Chopinova nocturna

s něhou červánků

ve tvaru liliových květů

 

 

 

III. Om Táre Tuttáre Ture Sváhá

 

Lotosový květ vonící v hnízdě tvé pološedé hlavy

nos orlího mláděte zabořený do knih Ch ö gyam Trungpy

zelená Tárá omývá modré korunní listy soucitným nektarem svých očí

snažíš se usmát na strach se sluncem v hlavě s měsícem v srdci

 

Zlatí kapři plují v poloslané řece Hudson za tvým domem v polostínu

vypustili je do ní poloosvícení mniši z kláštera Karma Kagjü

Kdo nás vyloví tomu splníme víc než tři zlatá přání slibují kapři

Nenecháme vás utonout v řece utrpení lákají tě na udičku

 

Poleháváš se studničními zorničkami na svém terpenovém obláčku

dvakrát týdně jíš čerstvě vylovené tresky od Michaela z Maine

vykouříš celé plantáže za jediný večer a sníš o zlatých šupinách

posloucháš gregoriánské chorály a splýváš s hudbou sfér

 

Raci prolézají po nocích tvojí slinivkou s nabroušenými klepety

prokousávají se až do jater snažíš se je uprosit aby odešli

klečíš a v objetí křečovitě svíráš smrduté záchodové prkýnko

Ne vyháníš mě z koupelny a zamykáš za sebou dveře na dva západy

 

Sedíme v devátém patře nemocnice já ty a tvůj syn v levém křídle

ptáš se polohlasně Jak dlouho myslíte že ještě budu žít

Rakolog svírá zkumavku s tvojí krví a s tváří bezcitného astrologa

zapůjčuje si zbylou půlku tvého hlasu a věští že

 

    Lotosové nohy poprvé zaplétám dnes ráno bez tebe

    sedával jsi čtyřicet pět let dvacet minut denně

    nemedituji to pyšné slovo jsi mě odnaučil říkat i myslet si

    sedím dýchám a snažím se nesnažit se snažit se

 

Šest měsíců, víc ne

 

 

 

IV. Světlo hvězdného prachu

 

Jednou jsi umřel a jedenáctkrát ožil

bez křídel kroužil jsi po ránu rameny

bažinatý smutek do úst jsi mi vložil

křičel jsi bolestí a padal znavený

 

Pod má zavřená víčka za tmy se vracíš

citlivě necitlivé přítoky duše

cynicky mou lásku k tobě ve snech kácíš

jak zrcadlo bolí křivdy černé tuše

 

Včera v noci přišel jsi mě navštívit zas

jako bys navždy chtěl žít se mnou ve lži

procitla jsem ve snu a vdechla bdělý mráz

„Vždyť už jsi mrtvý, co tě tu pořád drží?“ 

 

Směješ se a já do hlubin času padám

za světla hvězdného prachu stěží dýchám

 

 

 

V. Vlny III.

 

Břeh postele, na které ležím

s knihou o pedálech,

omývají eolické vlny

s klidem věčnosti

na kterou

        O rok později

odešel jsi

                ležím uprostřed těch vln

                ukryta v hluboké vpadlině

                obklopena molekulami

                kyslíku, vodíku, chloridu, sodíku,

                vysušená, přidušená,

                snažím se je oddělit

                nedají se dýchat ani pít

        čekám na vlnolam

 

 

 

VI. Zapadající tvář lásky

 

Slzy

slané jako oceán

příliv a odliv

řízený měsícem

zářícím v úplňku

jako duhovky

tvých slaných jezerních očí

ve kterých tonu

i když už nejsou

i když spí metr pod zemí

 

za tvými zavřenými hebkými víčky

 

Tonu

ve vzpomínkách

Když tu z propasti pod nimi

ozve se

Iris

A já budím se

 

Slzy

slané jako oceán

stékají po tvářích

Jsi v každé z nich

Sušil jsi je svými rty

 

Už tu nejsou

Už nikdy se z nich neozve

hlasem čmeláka s duhovými křídly

Hi, Iris

 

 

 

VII. Zrcadlový labyrint

 

Ztracen v zrcadlovém labyrintu

ve kterém není možné ztratit se

bez vchodů či východů

Nelze vejít a nelze odejít

 

Na horské pěšině v tichém lese

pulzujícími prsty měřím mízní tep

kořínkům tvých prořídlých vlasů

Stačí jeden výkřik a budeš bezvlasý

 

Bájní ptáci v sedmi barvách duhy

třpytivé acháty ve tvých korunách

učí se zpívat nápěvy

Messiaenův kvartet pro konec času

 

Slunce pokrývá měsíc svou září

horypěšinastromyjáibájníptáci za soumraku

v jednotě mizíme a splýváme v jeden celek

i myšlenky usínají

v nejtmavším odstínu bílé

přirodily se noční vůně

rozkvétá ticho

 

Zrcadla ztracená ve svých odrazech

ve kterých prý není možné ztratit se

Usínají v měkkých květech ticha

Nelze vejít a nelze odejít

 

 

Kristýna Petišková se narodila roku 1995 v Praze, vystudovala Nerudovo gymnázium a následně pokračovala na Bard College v New Yorku, odkud má dva tituly Bc. (hra na klarinet; divadelní studia). V roce 2015 zvítězila v literární soutěži Trutnovský drak a její soutěžní povídka ,,Dobrodružství pana Tichého" byla zveřejněna ve sborníku vítězných prací. Poté publikovala v prosinci 2015 povídku ,,(Mi)nervy v čokoládě" v časopise Čaj (Časopis autorů Jičínska). Další povídka ,,Nepodceňujte kavárenské povaleče" je publikována na portálu MF dnes. Její bakalářská divadelní hra nese název Master and His Master (2019).

 

..

 

Kompletní přehled finalistů 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 17. října 2020 v Kunštátu (přesunuto na 28. listopadu 2020).